Z mého blogu se stává čtvrtletník. To nevadí, nejde o
kvantitu, ale o kvalitu, že? 😁
Během adventu jsme dočetli tuto knihu: O holčičce z jiného světa od Aharona Appelfelda.
Četli jsme ji na doporučení naší neteře Julči, která studuje
literaturu.
Je válka a židovští chlapci Adam a Thomas se musí ukrývat v
lese a čekat, než bude ve vesnici bezpečno a mámy si pro ně zase přijdou. Mají
dost jídla a umí si poradit, ale zásoby se pomalu tenčí, příroda se s chlapci
nemazlí a hlad je nemilosrdný. Vtom se jako spásný anděl zjeví holčička Mína.
Není nakonec opravdu z jiného světa?
Nejdříve jsem se bála těžkého a smutného tématu, ale nakonec
se ukázalo, že kniha je psána tak, aby děti zhruba od 7 let dokázali „strávit“
tragédii holokaustu a částečně pochopit, o co šlo. Navíc nás společné čtení
vždycky dovedlo k hubokým rozhovorům na téma lásky, oběti, odvahy a zla.
Kniha dopadne dobře, takže se nemusíte bát uplakaného konce, ale já jsem si
nakonec při čtení stejně poplakala, Klárka mě musela utěšovat. J Bylo to ve chvíli, kdy
jsme se dozvěděli, kolik bylo holčičce Míně, která zachránila svou odvahou a
ochotou riskovat svůj život, dva chlapce před smrtí hladem. Bylo jí 9 let… jako
Klárce.😢
Takže nakonec bych řekla, že to byla knížka přímo se hodící
do Vánoc: Bůh také tak miloval lidi, že přišel jako bezbranné dítě, které nás
nakonec zachrání před hrůzou hříchu a zla.
Loučím se s vámi s přáním do hloubky prožitých
Vánoc a s novoročním předsevzetím, že v lednu bude následovat post o
knížce, kterou čteme právě teď.
