Učím v nedělní škole v našem sboru (církvi) a dnes jsem se
hodně naučila i já. Zároveň tu mám hned dvě malé recenze či ochutnávky dvou
knih. První je Bible vypráví o Ježíši – dětská Bible, nádherně převyprávěná do
dětem srozumitelného jazyka, netradičně, zajímavě ilustrovaná.
Na děti měl Ježíš
vždycky čas. “Nikdy je neposílejte pryč!” přikázal svým učedníkům. “Přiveďte ty
maličké ke mně.”
No, a kdybyste tam
byli, myslíte, že byste se museli v tichosti a spořádaně seřadit a počkat, až
na vás přijde řada, abyste se mohli vidět s Ježíšem? A Ježíš by se vás potom
zeptal, jestli jste byli hodní, a teprve pak by vás možná objal? Museli byste
se chovat opravdu vzorně? A vyparádit se do svého nejhezčího oblečení? A být
zticha, dokud se vás na něco zeptá? Anebo byste udělali přesně totéž, co
všechny tyhle děti, a běželi byste přímo k Ježíši, on by vás k sobě přitiskl,
zvedl by vás do výšky, pak by vás pohoupal a dal vám pusu, a nakonec by si vás
posadil na klín a poslouchal všechno, co mu vyprávíte?
Proč je pro nás tak těžké přijímat děti takové, jaké jsou? Nejsem
Ježíš a přiznávám, že problém to pro mne je. Mnohem raději se mazlím se svými
dětmi, když jsou milé, poslušné, nepovykují a mají splněné své úkoly. J Ale možná právě v těch
jiných chvílích, kdy se vztekají, zlobí, povykují, neposlouchají nebo se (pro
mě) nesmyslně něčeho bojí, by to mé přijetí a lásku potřebovaly mnohem více.
Ano, nejsem Ježíš, ale chci se to učit.
Ještě se chci zamyslet, proč je to pro nás tak těžké. Na
mysl mi vytanula pasáž z knihy, kterou teď čtu: Marie, žena statečná od
Francine Riversové. Marie tady mluví o Ježíšových sourozencích:
Zatímco Ježíš volil to, co se líbilo Bohu, ostatní
děti tíhly k tomu, co se líbilo jim samotným.
I tehdy, když byly laskavé a ohleduplné, se v jejich chování našel osten
samolibosti. Marie ani nemohla spočítat, kolikrát se musela přemáhat, aby na ně
nezakřičela: “Proč nemůžete být jako Ježíš?” Kdo ale byla ona, aby je
okřikovala tvrdými slovy, když v každém z nich viděla kousek sebe? Ale i přesto, že byli tak neposlušní, milovala je. A každý byl pro ni stejně vzácný. Byly to její a Josefovy děti. Když sledovala
ostatní matky v Nazaretu, viděla, že vedou stejný boj. Život byl neustálý
zápas.
Kniha je poslední ze série knih o biblických ženách. Kromě
strhujícího vyprávění příběhu Marie, matky Ježíšovy, kdy se vám odhalují
nesmírně zajímavé detaily a souvislosti, kniha představuje pro mne velmi
obohacující, bolestně reálnou, sondu do mateřství.
