Roalda Dahla jsem objevila na vysoké škole a zamilovala jsem
si jeho povídky, vždy napínavé a s nečekaným koncem. Jeho knihy pro děti
(mnohé zfilmované) jsou podobné, ale pro mne jako věřící křesťanku mají jedno
morální dilema. K knihách vystupuje vždy kladný dětský hrdina/hrdinka,
který bojuje proti nějakému zlému a zákeřnému dospělákovi. Způsoby boje jsou
skryté, ale myslím, že vždy čestné a čisté. Ježíš nás učí, že máme milovat své
bližní a dokonce i své nepřátele. V knihách Roalda Dahla je zřejmá
otevřená nenávist vůči tomu zlému dospělákovi. Je jasné, že si nezaslouží nic
jiného než potrestat a hrdina často trest bere do svých rukou. Je správné proti
zlu bojovat. Ale jakými způsoby? A jak naplňovat v tom případě přikázání,
že máme milovat své nepřátele? No, měli jsme na toto téma s dětmi
zajímavou diskuzi. A dobrá knížka diskuzi vyvolat má.
Od Dahla jsme četli: Danny, mistr světa, Jakub a obří broskev,
Fantastický pan Lišák a Matylda.
Po komplikovanosti Matyldy jsme četli jednoduchou knížku od
Martiny Drijverové Veverka Bára. Kratší příběhy o zvířátkách z lesa
s jednoduchým poučením na závěr. Dozvěděli jsme se několik zajímavostí o
zvířátkách a nemuseli být v napětí, jak to nakonec dopadne, protože
kapitoly byly krátké a uzavřené příběhy. Máme rádi paní Drijverovou, třeba
Zlobilky a Nezbedníci nebo Sísa Kyselá.
