Minulý měsíc jsme dočetli knihu Pollyanna
od Eleanor H. Porter.Je to o 11-tileté holčičce v Americe začátku minulého
století. Pollyanna je sirotek, která všechny okolo naučí hrát “hru na radost”.
Klasický příběh pro děti, někdy trochu kýčovitý (pro dospělé), bylo i zfilmováno.
Styl někdy trochu složitý, občas jsem musela měnit nebo vysvětlovat slova, ale
vcelku jsem byla moc překvapena, jak děti, včetně 3-leté Míšy, vzorně
poslouchají. Hraní “na radost” v neradostných okolnostech inspirovalo i mne a
pomohlo mi být vděčnější a méně rozmrzelá. V skrytu duše jsem doufala, že to
inspiruje i našeho dvorního pesimistu a “vzdychače” Danečka. Občas jsem zkusila
navrhnout, že si zahrajeme Pollyanny hru, ale Daneček vždycky nějak skončil u
toho, co je špatně :-). No, vděčnost není snadná disciplína, ale stojí za to se
jí učit.
