Omlouvam se, ze tento prispevek bude bez interpunkce. Chtela bych vam zprostredkovat deni poslednich tydnu, hlavne v mysli.
Minuly tyden jsem mela jarni prazdniny. Prilis rychle utekly. Byla jsem v Malenovicich v KAMu a mluvila se svymi vedoucimi tam. Co se tyce me budoucnosti pristi skolni rok mam ted pred sebou mnohem vic alternativ na zvazeni a musim rict, ze v tom mam docela chaos a uz si vubec nejsem tak jista jako predtim, ze misie v zahranici je ta jedina spravna moznost. Nebyla jsem si uplne jista ani predtim, ale ted moc potrebuju modlitby za poznani Bozi vule a Jeho cesty a planu pro me. Moc me povzbuzuje, ze On chce zjevit svou vuli. ze nechce, abych to z Nej nejak musela lakat a nebo hadat. Hodne mi pomohly rozhovory s nekterymi vedoucimi, hlavne s Davem Pattym. Hodne jsme mluvili o sluzbe, kterou delam tady ted, jestli muzu odjet, jestli bude nekdo, kdo v tom tady bude pokracovat, jakou vizi mam pro ten misijni pobyt (jestli to bude dlouhodobe nebo jen rocni zkusenost).
Priblizim vam, o cem premyslim. Jak vetsina z vas vi, v roce 2002 jsem zacala takovy program pro holky o sexualni cistote Cista svoboda. Trochu se to rozjelo a ted je z toho celorepublikova mezidenominacni sluzba, ktera mi zabira hodne casu. Taky vedu tym zen, ktere se pokousi napsat knihu pro mlade divky na tema cistoty, ale taky celkoveho zivota s Bohem. Vsechny tyhle projekty budu muset bud dokoncit (kniha) nebo predat (Cista svoboda). Ale stejne mam pocit, ze me Buh vede nekam jinam. Citim velkou tihu rozhodovani a hledam smer. Zkontaktovali me lide primo z Albanie a z Kosova a tak jsem jim vysvetlila svou situaci a zavalila je otazkami, ktere by mi pomohly se rozhodovat.
