Splněný sen domácí školy, výlety a kniha

Jednou z dobrých věcí na koronavirové pandemii je to, že si můžu vyzkoušet domácí školu. To jsem vždycky chtěla. Moje práce lektora ve školách je pozastavena, učím jen online kurzy ve středy a občas soboty. Mohu se věnovat dětem a dělat jim domácí školu. Je to výzva a velká škola hlavně pro mě. Sladit 3 třídy a 3 povahy do jednoho dopoledne, stíhat plnit požadavky paních učitelek, komunikovat s nimi a ještě přitom zvládat domácnost a vaření obědů je celkem vysilující zábava. 💪😅

Abychom se ze sebe a stísněných prostor nezcvokli, vyjíždíme často do přírody. Je úžasné, že máme kam a čím. Pomáhá mi web spacireksdetmi.cz

Vyzkoušeli jsme výlety do Terezského údolí a do Kosířských lomů za trilobity.
Taky v okolí Bukovan a Lošova je hezky a Les Království u Grygova je nádherný.

V poslední době jsme četli knížku od Betty Macdonaldové Paní Láry Fáry. Legrační, zábavná a laskavá babička léčí běžné neduhy dětí jako čurbesajda, ještěchvilkína nebo hubatida. Bavilo úplně všechny, navíc dost výchovně poučné pro rodiče: prostě nechte děti, ať si to svoje chování opravdu zažijí a "vychutnají" se všemi následky. Škoda, že nemám tolik odvahy :-)

O holčičce z jiného světa a Vánocích

Z mého blogu se stává čtvrtletník. To nevadí, nejde o kvantitu, ale o kvalitu, že? 😁

Během adventu jsme dočetli tuto knihu: O holčičce z jiného světa od Aharona Appelfelda.

Četli jsme ji na doporučení naší neteře Julči, která studuje literaturu.

Je válka a židovští chlapci Adam a Thomas se musí ukrývat v lese a čekat, než bude ve vesnici bezpečno a mámy si pro ně zase přijdou. Mají dost jídla a umí si poradit, ale zásoby se pomalu tenčí, příroda se s chlapci nemazlí a hlad je nemilosrdný. Vtom se jako spásný anděl zjeví holčička Mína. Není nakonec opravdu z jiného světa?

Nejdříve jsem se bála těžkého a smutného tématu, ale nakonec se ukázalo, že kniha je psána tak, aby děti zhruba od 7 let dokázali „strávit“ tragédii holokaustu a částečně pochopit, o co šlo. Navíc nás společné čtení vždycky dovedlo k hubokým rozhovorům na téma lásky, oběti, odvahy a zla. Kniha dopadne dobře, takže se nemusíte bát uplakaného konce, ale já jsem si nakonec při čtení stejně poplakala, Klárka mě musela utěšovat. J Bylo to ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli, kolik bylo holčičce Míně, která zachránila svou odvahou a ochotou riskovat svůj život, dva chlapce před smrtí hladem. Bylo jí 9 let… jako Klárce.😢

Takže nakonec bych řekla, že to byla knížka přímo se hodící do Vánoc: Bůh také tak miloval lidi, že přišel jako bezbranné dítě, které nás nakonec zachrání před hrůzou hříchu a zla.

Loučím se s vámi s přáním do hloubky prožitých Vánoc a s novoročním předsevzetím, že v lednu bude následovat post o knížce, kterou čteme právě teď.

Jarní a velikonoční blogování

Jsou Velikonoce a my jsme jako tradičně různě nemocní. Takže telegraficky :-)

Vyrobili jsme si velikonoční scenérii Boží hrob (podle materiálu z BTM). Dnes posloužila i na Slavnosti vzkříšení.

Opět nás s Klárkou chytla naše letní zábava - herbář. Nikdy nás neomrzí kytičky a byliny a každé jaro mne znovu zaskočí nepřipravenou a zase si na některou bylinu nemůžu vzpomenout.

A co teď čteme?
Bratři Lví srdce od Astrid Lindgrenové. Po Karkulínovi, který už nám svou drzostí a nevychovaností lezl krkem (a to i Danečkovi!), je to od Lindgrenové osvěžující čtení plné dobrodružství, překonávání strachu a boje dobra a zla. Trochu jako Narnie nebo Pán Prstenů.
A navíc je v seznamu na stránkách www.ctenipomaha.cz, tak se těšíme, že někomu pomůžeme.

A co čte maminka? :-)
Po přečtení skoro všeho od Kosatíka jsem konečně zase objevila něco kvalitního životopisného z moderních českých dějin:
Pražská zima od Madeleine Albrightové









A nakonec naše děti potěšilo velikonoční video od mého kamaráda/kolegy lektora, mého oblíbeného youtubera. Sice je to pro trochu jinou věkovou skupinu, ale stejně... je to pecka!
Velikonoční příběh

Loučím se s vámi touto super fotkou:

Já se z toho snad zblázním!

Dnes jsem vytrřela v kuchyni. To je u nás velká událost, protože to vždycky odkládám se slovy: “Dnes se ještě hodně nadrobí…” nebo “Až po večeři…” nebo “až to dopeču…” a pak už nějak nezbývají síly. Ale dnes jsem konečně všude vytřela. Daneček vzápětí rozlil plný kelímek sladké šťávy, i když většinou pijeme nesladké. O pár hodin později Míša počúrala podlahu v koupelně, když nestihla doběhnout. Tyto záležitosti mě hodně vytáčí. Moje první reakce je: "Já se z toho (z tebe) snad zblázním!" Ale jedna věc mi hodně pomáhá: nejlépe nahlas (alespoň pro sebe) si říct, že je to skvělé, že mohu pořád něco utírat a vytírat protože to znamená, že mám děti, které to rozlívají, počůrají, atd. Zní to lacině, ale mě pak vždycky přejde vztek J.

Pollyanna

Minulý měsíc jsme dočetli knihu Pollyanna od Eleanor H. Porter.Je to o 11-tileté holčičce v Americe začátku minulého století. Pollyanna je sirotek, která všechny okolo naučí hrát “hru na radost”. Klasický příběh pro děti, někdy trochu kýčovitý (pro dospělé), bylo i zfilmováno. Styl někdy trochu složitý, občas jsem musela měnit nebo vysvětlovat slova, ale vcelku jsem byla moc překvapena, jak děti, včetně 3-leté Míšy, vzorně poslouchají. Hraní “na radost” v neradostných okolnostech inspirovalo i mne a pomohlo mi být vděčnější a méně rozmrzelá. V skrytu duše jsem doufala, že to inspiruje i našeho dvorního pesimistu a “vzdychače” Danečka. Občas jsem zkusila navrhnout, že si zahrajeme Pollyanny hru, ale Daneček vždycky nějak skončil u toho, co je špatně :-). No, vděčnost není snadná disciplína, ale stojí za to se jí učit.